Seznamte se s nejnovějšími díly z ateliérů nejvýraznějších českých umělců současnosti, kteří se umisťují v žebříčku J&T Banka Art Index.
Nenechte si ujít čtyři dny plné umění a jedinečné atmosféry. To vše na jednom místě v unikátním prostoru historické budovy Invalidovny.
Těšit se můžete na malby, sochy, fotografie, instalace i videoart. Zastavte se.
Na jednom místě na 4 dny najdete díla od 50 českých autorů, kteří patří mezi 100 nejviditelnějších současných umělců a umělkyň, jejichž působení na umělecké scéně mapuje žebříček J&T BANKA ART INDEX. Ten vznikl s ambicí pomoci širší veřejnosti, sběratelům, investorům a milovníkům umění zorientovat se na současné české umělecké scéně.
Podobný cíl si klade i J&T BANKA ART INDEX POP-UP. Pod 1 střechou během 4 dnů si tak můžete prohlédnout celou škálu přístupů k umění dneška. Díla s vámi budou rezonovat, některá ve vás probudí touhu diskutovat. Najdete zde díla, která vás rozesmějí i naštvou, se kterými budete souznít i nesouhlasit, která budou lahodit vašemu oku nebo vás naopak provokovat. Umění nám dává šanci nahlédnout na svět jinýma očima, umí nás proměnit či dokonce léčit, když mu dáme šanci. Všechna díla jsou navíc dostupná ke koupi. V J&T Bance totiž věříme, že obklopovat se originálními uměleckými díly má obohacující účinky.
V nečekaných zákoutích i velkorysých prostorech karlínské Invalidovny objevíte různé netušené schopnosti umění proměňovat nás, samotné autory nebo společnost. Co vše vám umění může přinést, ať už jste pozorovatel nebo si ho dokonce připustíte k tělu blíž a stane se z vás sběratel?
Nechte se inspirovat či dokonce proměnit. Nebojte se kombinovat rozličná umělecká média, různorodé motivy a náměty, rozmanité materiály. Nemějte strach se nechat uměním ovlivnit, podívejte se na svět jinak a rozšiřte si své obzory.
*1982
Vystudovala AVU, doktorské studium absolvovala na UMPRUM. V pouhých 25 letech se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, ve stejném roce získala i Cenu Josefa Hlávky a v roce 2014 také Dorothea von Stetten Kunstpreis. Je jediným českým umělcem, kterého si za posledních deset let pozvali do kurátorské sekce věhlasného benátského bienále, vystavovala na skupinových přehlídkách v Sydney, Moskvě, Palermu nebo Paříži. Její díla byla prezentována v newyorském Metropolitním muzeu a milánském muzeu Pirelli HangarBicocca, které Koťátkové uspořádalo její dosud největší samostatnou výstavu. Letos jsme se s její prací mohli blíže seznámit i ve Veletržním paláci Národní galerie na výstavě Moje tělo není ostrov.
Díky svým úspěchům na mezinárodní umělecké scéně se Eva Koťátková už pravidelně umisťuje na první příčce J&T Banka Art Indexu.
Eva Koťátková se věnuje konceptuálnímu umění. Přestože se jednou vyjadřuje technikou koláže a jindy třeba pomocí divadelní hry, vždy ji poznáte podle náročné tematiky, jako jsou kafkovská justice, různé lidské patologie, naivní dětský svět nebo perspektiva duševně nemocných osob.
*1977
Výtvarnice Kateřina Šedá sama přiznává, že ji odjakživa fascinuje téma normálního života. Právě do normálnosti a běžnosti stereotypního života její konceptuální projekty nejčastěji zasahují. Pracuje při nich s množstvím obyčejných lidí, kteří do té doby s uměním neměli co do činění.
Na benátském bienále v roce 2018 například představila svůj projekt UNES-CO, v rámci něhož zaměstnala české rodiny z celé republiky, aby se na předem určenou dobu přestěhovaly do turistického centra Českého Krumlova a vykonávaly tam nejběžnější domácí činnosti. Momentálně pracuje na Národní sbírce zlozvyků.
Vystudovala AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Obdržela řadu cen, z nichž některé v překvapivých oborech – získala například Magnesii Literu za publicistiku nebo Cenu architekt roku, přestože sama není architektem. Kromě toho je také držitelkou britské Contemporary Art Society Award, německé Fluxus Award, rakouské Essl Award nebo Ceny Jindřicha Chalupeckého.
V J&T Banka Art Indexu se pravidelně umisťuje na druhé či třetí pozici.
*1973
Krištof Kintera nejčastěji pracuje s médiem sochy, které pojímá ze široka – od drobných plastických kreseb až po kinetické nebo interaktivní skulptury monumentálních rozměrů. Důmyslně tvoří s nejrozmanitějšími materiály a vytváří minimalistické i technologicky velmi náročné projekty. Pojícími prvky široké škály objektů bývají humorná nadsázka patrná na první pohled, ale i důvěrná znalost a inteligentní inspirace dějinami umění.
Absolvoval AVU v ateliéru Milana Knížáka a několik zahraničních stipendijních pobytů. Je jedním z nejaktivnějších českých umělců – pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí. Letos své práce prezentoval mimo jiné v pražském DOXu nebo sedmi sochami domů zasazených do parku před Kunsthalle Praha.
V žebříčku J&T Banka Art Index se už pravidelně suverénně drží v první desítce, letos na třetím místě.
*1973
Zbyněk Baladrán je výtvarný umělec a kurátor. Kromě několika ateliérů AVU studoval i dějiny umění a nutno podotknout, že svou kunsthistorickou průpravu nezapře ani ve své výtvarné tvorbě. Možná právě odtud totiž pramení jeho záliba ve vyhledávání, nacházení a interpretování rozličných materiálů, ať už to jsou textové dokumenty, zvukové nahrávky, nebo různé nalezené předměty. Jeho tvorba je obvykle prezentována formou videoprojekcí, téměř sochařských instalací nebo kombinací obojího.
Baladrán je čtyřnásobným finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, v roce 2004 byl nominován na mezinárodní přehlídku současného umění Manifesta. V zahraničí vystavuje velmi často, jen v posledních několika letech mu samostatnou výstavu uspořádaly instituce v Athénách, Lipsku nebo Budapešti a seznam míst, kde se s jeho tvorbou už mohli návštěvníci seznámit, by mohl pokračovat.
*1984
Sochařka Anna Hulačová je zcela osobitým zjevem na české umělecké scéně. Její sochy bezpečně poznáte podle jednoduchých forem připomínajících české lidové tradice, ale i primitivní totemy nebo předměty uctívání ve východních kulturách.
Pracuje tradičně, řemeslně a nejraději s přírodními materiály, jako jsou dřevo, vosk, proutí nebo třeba včelí plástve. Ty vytváří pomocí živých včel, které nechává přímo ve svých sochách žít a pracovat. V poslední době sochařka experimentuje i s novými, brutalistními materiály, především s betonem, charakteristický dojem jejích soch ale zůstává.
Vystudovala AVU v ateliéru intermediální tvorby u Jiřího Příhody a kromě Ceny Jindřicha Chalupeckého je laureátkou i středoevropské ESSL Award CEE. Poslední roky slaví sochařka úspěchy obzvláště v zahraničí, její díla už představila řada prestižních institucí, jakými jsou Fondation Louis Vuitton v Paříži nebo londýnská galerie Kunstraum. Jen letos její práce byly prezentovány v Římě, Bratislavě nebo Lisabonu.
Už druhým rokem se umístila v J&T Banka Art Indexu v první desítce.
*1974
Malíř Jaromír Novotný se ve svých raných dílech inspiroval architekturou, postupně se ovšem dopracoval ke svým dnes už charakteristickým abstraktním malbám. Jeho monochromní obrazy jsou typické pastelovou barevností, jemnými materiály a celkovým dojmem křehkosti. Běžné malířské plátno se Novotný rozhodl vyměnit za syntetickou organzu, díky níž si může pohrávat s principem transparentnosti. Přes plátno často prosvítá konstrukce rámu a jednotlivé části látky k sobě bývají přiznaně přišité.
Po studiích v ateliéru kresby na pražské AVU vystavoval v mnoha českých i zahraničních institucích a galeriích. Loni mu například sólovou výstavu uspořádala galerie Geukens & De Vil v Antverpách.
V žebříčku J&T Banka Art Index v průběhu let stoupal a v tom aktuálním už podruhé obhájil šestou příčku.
*1978
Jan Kaláb je jedním z nejvýraznějších umělců, kteří vzešli z bohaté české graffiti scény porevolučních let. Oceňován je především pro svou řemeslnou preciznost a originální abstraktní barevnou estetiku, kterou je již snadno rozpoznatelný.
Vystudoval AVU, ateliér kresby Jitky Svobodové. Spoluzaložil galerii Trafačka a Trafo Gallery. Jeho práce jsou často vystavovány u nás i v zahraničí, jen za minulý rok byl prezentován v Riu De Janeiru, Bologni nebo Miami.
I díky tomu letos poprvé poskočil do první desítky J&T Banka Art Indexu.
*1984
Vladimír Houdek se věnuje klasickým technikám malby a koláže. Přistupuje k nim ovšem zcela současným způsobem a jeho rukopis je díky tomu na první pohled rozpoznatelný. Tlumená barevnost, systematičnost, strukturální pozadí s nádechem patiny a ostrý kontrast s až hyperrealisticky ztvárněnými povrchy objektů v popředí.
Fascinace kruhem, o které Houdek sám často mluví a jež prostupovala jeho ranějšími díly, je v posledních letech patrná spíš v náznacích – v principu opakování i strojovité souměrnosti tvarů.
Absolvoval studium v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. Jeho dílo získalo Cenu kritiky pro mladou malbu i Cenu Jindřicha Chalupeckého a je i součástí sbírky J&T Banky Magnus Art. Z výstav ho znají návštěvníci řady významných českých i zahraničních institucí.
*1984
Multimediální umělec Martin Kohout se aktivně pohybuje po české i německé umělecké scéně. Ke své tvorbě využívá internet jako vyjadřovací platformu, ale i řadu médií od fotografie a videa přes site-specific projekty až po performance. Tematicky reaguje na běžné problémy všedního člověka ztrácejícího se ve světě digitálních médií a pokřivené spotřebitelské kultury.
Vystudoval FAMU v Praze i Städelschule ve Frankfurtu, v obou zemích pracuje, vystavuje a získává ocenění odborné veřejnosti. U nás se stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, v Německu byl vybrán na seznam berlínských vycházejících uměleckých hvězd serveru Dazed.
Jiří Franta (*1978) a David Böhm (*1982)
Jiří Franta a David Böhm spolu jako umělecká dvojice fungují od roku 2006. Věnují se převážně kresbě a ilustraci, performance, zásahům do veřejného i galerijního prostoru a různým výtvarným experimentům.
Jejich komiksy a ilustrace jsou důvěrně známé všem milovníkům knih o umění, v poslední době například díky publikacím Průvodce neklidným územím nebo Jak se dělá galerie. Potkáte je ale i na zdech galerií, a to doslova. Svou výstavu v Moravské galerii v Brně v roce 2016 pojali tak, že jednotlivá díla stálé sbírky přemalovali přímo na stěny výstavních prostor.
Na svých dílech pracují obvykle oba zároveň nebo na přeskáčku, jejich rukopis je přitom až obdivuhodně jednotný. Velký význam umělci přikládají samotnému procesu tvorby. Ten nejlépe vystihuje jejich vlastní vyjádření, že spolu netvoří kresby, ale kreslí.
David Böhm prošel ateliéry Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii na AVU a také stážemi a rezidenčními pobyty v Berlíně, Vídni nebo New Yorku. Jiří Franta rovněž vystudoval AVU u Vladimíra Skrepla, je členem skupiny Rafani.
V letošním ročníku J&T Banka Art Indexu se poprvé umístili v top 10, čímž ji rozšířili na 11 jmen.
*1980
Sochařství je v podání Dominika Langa živé umění, které mrštně reaguje na aktuální dění i místo, pro které je určeno. Jeho tvorbu ostatně znají napříč kontinenty – kromě řady evropských zemí vystavoval i ve Spojených státech a v Austrálii.
Do povědomí široké veřejnosti se Dominik Lang probojoval svým projektem Východ Západ, za který záhy získal Cenu Jindřicha Chalupeckého – dva otvory vyřezané v překližce ochozu Národní galerie dovolily jednou denně prosvítit prostor galerie vycházejícím a zapadajícím sluncem.
Přestože je sám absolventem AVU, kde vystřídal hned několik ateliérů, dnes spolu s kunsthistoričkou Edith Jeřábkovou vede Ateliér sochařství na pražské VŠUP. Velký úspěch sklidil mj. svou instalací v českém pavilonu benátského bienále nebo výstavou ve věhlasné vídeňské Secesi.
*1966
Konceptuální umělec Jiří Černický ve svém díle často tematizuje sociopolitické vztahy a pro jednotlivé práce volí vždy tu nejpřiléhavější formu. V jeho repertoáru tak nalezneme videoprojekce, performance, kresby, objekty, sochy, malby i 3D modely, které mohli diváci v rozsáhlé podobě pod jednou střechou zhlédnout na výstavě Divoký sny v Galerii Rudolfinum v roce 2016.
Černický pracuje s různorodými materiály a k odvyprávění své vize neváhá kontaktovat například Policii ČR, od níž se mu podařilo získat určitý počet gramů zadržených drog, z nichž následně vytvořil drobnou plastiku parafrázující Venuši Mélskou, již nazval Ecstasy. Tu následně vystavil spolu s oficiálními listinami, prostřednictvím kterých komunikoval s příslušnými orgány.
Vystudoval AVU v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida. Je držitelem Sorosovi ceny z roku 1996 a laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1998. Do letošního jara byl vedoucím ateliéru malby na UMPRUM.
*1986
Jako jeden z mála českých umělců pracuje Roman Štětina se zcela nevizuálním tématem, a to zvukem. Fascinuje ho fenomén rozhlasu, jeho technologie, historie, architektura vysílacích studií i jeho společenský význam v průběhu času. Optikou tohoto zdánlivě zastaralého média pozoruje současný svět a svou tvorbou se k němu vyjadřuje. Nepracuje tedy s tradičními technikami výtvarného umění, raději se pohybuje na pomezí filmové tvorby, instalace a audiovizuálních intervencí.
Je absolventem Fakulty umění a designu v Plzni, AVU v Praze a Umělecké akademie ve Frankfurtu nad Mohanem a zároveň laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, středoevropské Essl Art Award CEE či FilmPreis.
*1971
Malíř Josef Bolf patří mezi nejvýznamnější umělce své generace, okolní tvorbě se však značně vymyká. Ve svých dílech zachycuje podivné hybridní postavy s napůl zvířecími rysy, které se pohybují bezútěšnou městskou krajinou, a přestože nápadně připomínají oblíbené dětské komiksové postavičky, paradoxně se často ocitají v až hororových scénách. Téma dětství tak Bolf konfrontuje s drsným světem plným temných myšlenek, úzkosti, samoty, perverze a násilí.
Vystudoval AVU v ateliérech Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. Vystavoval po celém světě od New Yorku po Curych a svými díly je zastoupen ve významných soukromých i veřejných sbírkách. U nás například v Národní galerii v Praze nebo Moravské galerii v Brně, jeho díla ale patří i do sbírek v Itálii či ve Spojených státech.
*1980
Sochařka Pavla Sceranková si skrze duchampovskou tradici ready-made objektů a modernistických kinetických soch vytvořila svůj vlastní umělecký jazyk. Experimentováním s různými materiály a médii se jí daří elegantně proplouvat skrze jejich hranice. Fotografie se stává sochou, socha videem a vlastním kontaktem s instalací se i sám divák stává součástí komorní performance.
Minimalismus, nadsázka, důmysl a povyšování všedních předmětů na vznešené umělecké materiály jsou pro Scerankové tvorbu typické.
Vystudovala v ateliérech Miloše Šejna a Milana Knížáka na AVU, kde dnes sama vede ateliér intermediální tvorby. Je držitelkou Ceny Václava Chada z 5. Zlínského salonu mladých a Ceny rektora AVU.
*1977
Fotograf Jiří Thýn se ke své tvorbě staví spíše konceptuálně. Zabývá se samotným médiem fotografie, hraje si s různými technikami a použitím fotografie v prostoru. V projektu, s nímž se v roce 2012 ucházel jako finalista o Cenu Jindřicha Chalupeckého, například vystavil zmuchlanou fotografii jako samostatný objekt.
Vystudoval ateliér fotografie na UMPRUM a absolvoval stáž na AVU v ateliéru Vladimíra Skrepla. Je mimo jiné také zakládajícím členem umělecké skupiny Ládví, pohybující se na hranici umění a veřejně prospěšné činnosti. Thýnovu tvorbu důvěrně znají návštěvníci významných českých institucí, jako jsou Národní galerie v Praze, Dům umění v Brně, Futura, Fait Gallery a desítky dalších.
*1974
Alena Kotzmannová je jednou z nejvýraznějších představitelek současné české fotografie. Pracuje převážně s klasickou černobílou fotografií analogového typu a své snímky ponechává čisté, bez následné manipulace.
Autorka fotografie záměrně oprošťuje od figury a dobových rekvizit a snaží se o jakousi anulaci času, kdy není zřejmé, v jaké době dané snímky vznikaly. V souboru Dočasná osoba s nádechem sci-fi světů si tak pohrává s myšlenkou, zda mezi námi již žijí, či po roce 2000 budou žít infiltrované bytosti jiných než lidských parametrů. V souboru Klasika se pak snaží nahlédnout současnost optikou minulosti, když sama sestrojuje fotoaparát tak, aby byla schopna vytvořit snímky odkazující svou estetikou k 30. a 40. letům dvacátého století, a znejistět tak pozorovatele, který není schopen materiál dobově zařadit.
Vystudovala UMPRUM v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby Adély Matasové a ateliéru fotografie Pavla Štecha. Doktorát absolvovala na Pedagogické fakultě UK. V roce 2012 vyšla publikace Kotzmann s přehledem autorčina dosavadního díla.
*1981
Práce svérázné intermediální umělkyně Venduly Chalánkové jsou prodchnuty jadrným humorem, v němž nezapře moravské kořeny a bryskní schopnost sebeironie. V jejím rejstříku tak nalezneme například performance týdenní hudební sdružení Radiátor, kdy v panelovém domě pravidelně „hrála“ na radiátor a čekala, kdo ze sousedů se připojí, recesistické hudební uskupení Muženy, zhudebňující nápisy z veřejných záchodků, i sérii obrazů, v nichž 1 : 1 přemalovala spotřebiče, které si nemůže dovolit, a utvořila z nich na stěně plně vybavenou kuchyň podle nejnovějších trendů.
Autorka se dlouhodobě věnuje také komiksové tvorbě, kde zpodobňuje situace z vlastního života, ilustraci knih a má vlastní značku hraček Zvrhlý vkus.
Vystudovala ateliér environmentu Vladimíra Merty a Mariana Pally na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. V roce 2006 získala ocenění od nadace Nadání, Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Její umění mohli vidět diváci ve Vídni, Tokiu či Sarajevu.
*1981
Jakub Nepraš se na české umělecké scéně vymyká jak použitými vyjadřovacími prostředky, tak tematicky. Jeho videoinstalace jsou někdy statické, jindy pohyblivé, vždy ale zaujmou divákovo oko výraznou animací i sochou, na kterou jsou promítány. Nepraš monitoruje různé přírodní principy i jejich střet s civilizací. Pracuje pečlivě s vědeckými informacemi, filozofickými znalostmi i vlastní intuicí.
Pro jeho instalace je typické, že je lze pozorovat dvojím způsobem. S několikametrovým odstupem, kdy divák vnímá umělecký objekt jako celek, ale unikají mu detaily, nebo naopak z bezprostřední blízkosti, kdy si může všímat neurotického hemžení a přeskupování animací, ale uniká mu celkový kontext díla.
Absolvoval AVU, ateliér nových médií. Jeho jméno znají dobře čeští i zahraniční diváci, a to jak ze samostatných výstav, tak ze stěžejních mezinárodních přehlídek. Už v roce 2010 se zúčastnil expozice v českém pavilonu EXPO v Šanghaji, kde byl nejmladším z tehdy pozvaných umělců.
*1977
Malíř Daniel Pitín patří ke generaci autorů, kteří navazují na tradici figurální malby a sami ji nadále rozvíjejí. Jeho díla jsou charakteristická tlumenými zemitými barvami, až industriálním charakterem a zvláštní melancholickou náladou. Často připomínají scény z divadelních her nebo zastavené filmové záběry. Film ostatně pro Pitínovu tvorbu hraje významnou roli – inspiruje se jím, přejímá některé konkrétní scény nebo s videem přímo pracuje.
Vystudoval v ateliéru klasické malby Zdeňka Berana a následně v ateliéru konceptuálních médií Miloše Šejna. Svou tvorbu vystavuje často a po celém světě od Spojených států po Čínu. Snad i díky tomu se v žebříčku J&T Banka Art Index od začátku sebevědomě drží v první dvacítce.
*1979
Adam Vačkář je umělcem působícím v oblasti instalace, fotografie a performance. Jeho tvorba se zaměřuje na interakci člověka s přírodou, zejména s rostlinami, a zkoumá jejich vliv na lidskou spiritualitu a důležitost pro zdravou psychiku. Kriticky reflektuje místo člověka v přírodě a udržitelnost související s kritikou konzumního stylu života. Inspiraci čerpá z přírody, cestování a spolupráce s předními biology.
Studoval japonštinu a kaligrafii v Tokiu, poté na pražské UMPRUM a magisterský titul získal na École Nationale Supérieure des Beaux-arts v Paříži. Jeho díla byla prezentována mj. v Centre Pompidou-Metz či na Art Basel v roce 2012. Je spoluzakladatelem kolektivu Hope Recycling Station, který pořádá přednášky s mezinárodními umělci, filozofy a kurátory.
*1984
Richard Loskot je na umělecké scéně známý především svou jedinečnou prací s umělou inteligencí a vytvářením site specific prostředí, která jsou koncipována tak, aby návštěvníkovi galerie přivodila nevšední zážitek.
Autor konfrontuje virtuální realitu se skutečnými předměty. Za pomoci umělého osvětlení z projektoru simuluje reálné světlo dopadající z okna či pracuje s nahranými zvuky přírodních scenérií. Znejišťuje tak diváka v tom, kde končí realita a začíná fikce. Technologie odkazující k přirozeným přírodním jevům tak často mohou působit nejdříve romanticky a podmanivě, to když v nás vábí ptačí zpěv a jemné stínohry na okenním parapetu, a následně mrazivě, když si uvědomíme umělé navození těchto pocitů a odkaz k futuristickému růstu technologizace všech procesů na planetě Zemi.
Je absolventem ateliéru vizuální komunikace Stanislava Zippeho na Fakultě umění a architektury TU v Liberci. V současnosti zde působí jako vedoucí ateliéru environmentálního designu. Patří mezi zakládající členy skupiny UAII sdružující umělce, techniky a architekty, kteří se orientují „na experimentální prostorovou tvorbu a zpracovávání komplexních prostředí“. Celkem třikrát byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.
*1972
Jan Šerých se zaměřuje na abstraktní minimalistickou tvorbu v různých médiích, jako je malba, kresba, instalace, video a objekt. Jeho charakteristickým rysem jsou typografické znaky, hesla, znakové systémy, kódy a geometrie, které se stávají jeho poznávacím znamením. Zajímá ho problematika kódování a překladu mezi odlišnými sdělovacími prostředky, zejména analogovými a digitálními médii.
V roce 2023 na výstavě O důslednosti vědy v brněnské Fait Gallery představil instalaci dvanácti velkoformátových tisků z Google Earth. Tato díla nezobrazují konkrétní místa, ale složený pohled z různých vrstev, který odkazuje na techniku zoomu. Jan Šerých tak prostřednictvím přibližování, oddalování a přeostřování názorně ilustruje různá měřítka velikosti, vzdálenosti a času.
Absolvoval studium na AVU v ateliérech Jiřího Lindovského, Michala Bielického a Vladimíra Skrepla, absolvoval stáže v New Yorku a Bernu. V letech 1996 až 2002 byl členem skupiny Bezhlavý jezdec spolu s Tomášem Vaňkem, Jánem Mančuškou a Josefem Bolfem. Dvakrát se dostal do finále prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého.
*1966
Veronika Šrek Bromová je známá jako jedna z předních českých intermediálních umělkyň. Zabývá se tématy souvisejícími s ženským tělem, jeho zranitelností a proměnami, do nichž často zapojuje dekonstrukci, ironii, mystiku a experimentování s novými technologiemi či použití přírodních materiálů.
Využívá různé umělecké techniky, zejména fotografii a nová média, ke zkoumání osobité ikonografie těla. Prostřednictvím technických obrazů konfrontuje a posouvá hranice mezi tělem a přístroji a odhaluje dosud neviděné aspekty mikrokosmu uvnitř organismu. Tento vztah mezi tělem a technikou dává vzniknout mutacím, montážím a experimentům.
Umělecká tvorba Bromové odráží její osobní zkušenosti a přesvědčení, zdůrazňuje propojení přírody, lidského těla a léčivou sílu umění.
Vystudovala ateliér ilustrace a grafiky na UMPRUM. V letech 2002–2011 vedla ateliér nových médií II. na pražské AVU a od roku 2015 vyučuje na Anglo-American University v Praze.
V letech 1997 a 2000 byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 1999 reprezentovala Českou republiku na mezinárodním bienále v Benátkách. Její díla jsou také umístěna ve významných veřejných sbírkách České republiky i mezinárodně, například v Národní galerii, Galerii hlavního města Prahy, Centre Georges Pompidou, Muzeu moderního umění v Paříži nebo Moderna Museet Stockholm.
Spolu s manželem Ivanem Šrekem pořádá umělecká setkání a rezidenční kreativní pobyty a dílny a kulturní program v Galerii Kabinet Chaos ve východních Čechách.
*1969
Lenka Klodová je vizuální umělkyně, performerka, sochařka a pedagožka, jejíž tvorba se vyznačuje provokativním a odvážným přístupem. Ve své práci se zaměřuje na lidské tělo a tematizuje intimitu a sexualitu, mateřství i mezilidské vztahy. Zajímá ji zejména ženské tělo, jeho sexualita, ale také otázky související se sexualizací a objektivizací. Její tvorba se dotýká genderových témat a často se řadí do kontextu feministického umění. Už během studií například navrhla pilotní číslo pornočasopisu pro ženy se svým mužem v hlavní roli.
Studovala sochařství u renomovaného pedagoga Kurta Gebauera na UMPRUM, kde také dokončila své doktorské studium. V současnosti působí jako vedoucí ateliéru tělového designu na Fakultě umění a designu VUT v Brně. Je zakladatelkou a kurátorkou Festivalu nahých forem, který se zaměřuje na propojení těla, pohybu a umění.
Významným mezníkem v kariéře Lenky Klodové bylo její zařazení mezi finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2002.
*1989
Martin Lukáč je malířem, jehož tvorba se vyznačuje expresivním a živelným projevem. Často pracuje v cyklech, kombinuje olejomalbu s kresbou a vytváří tak jedinečné přechody hmoty do prostoru. Zkoumá figurální motivy s příležitostným experimentem s abstrakcí. V jeho obrazech je často výrazným prvkem mřížka, která dodává dílům napětí a symbolický význam.
V roce 2023 vystavoval pod názvem Battlefield v Galerii NoD deset obrazů ze série, ve které se vrací k nedokončeným skicám a také námětu ninja bojovníků.
Studoval na Fakultě umění TU v Košicích pod vedením Adama Szentpéteryho, pokračoval studiem malby na UMPRUM v ateliérech Jiřího Černického a Marka Meduny.
V roce 2016 se stal laureátem Ceny kritiky za mladou malbu. Porota ocenila jeho nezkrotnou malířskou živelnost, která překračuje tradiční techniky a směřuje k expresivnímu gestu a figurálnímu výrazu v abstraktním pojetí.
*1976
Za signifikantní projev v rámci díla Petra Duba můžeme považovat obzvláště jeho závěsné obrazy či objekty, prostřednictvím nichž podrývá status quo klasického pravoúhlého obrazu jako malířsky pojednané plochy.
Umělec vytváří nepravidelné konstrukce z odpadního materiálu a na ně napíná plátno. Vznikají tak expanzivní malby, z nichž směrem k pozorovateli vystupují útvary, jako by se hmota snažila protlačit ven skrze plátno. Ty Dub natírá či stříká průmyslově vyráběnými barvami často s efektními metalickými odlesky. Ačkoli ve své práci ve značné míře vychází z malby a označuje klasické malířské školení za zásadní pro svůj budoucí vývoj, jeho projevy toto médium značně překračují. Řada jeho projektů, na nichž často spolupracuje s umělci Tomášem Moravcem a Matějem Al-Alim, se vyjadřuje také k tématu architektonického a urbanistického vývoje měst.
Vystudoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliérech malba 1–3 u Petra Kvíčaly, Martina Mainera a Petra Veselého, následně zde absolvoval i doktorské studium v ateliéru intermédií vedeném Václavem Stratilem. V současné době vede spolu s Markem Medunou jeden z malířských ateliérů pražské AVU.
Anna Slama (*1991) – Marek Delong (*1986)
Anna Slama a Marek Delong jsou autorskou dvojicí, která se od roku 2015 zaměřuje na médium instalace. Často vytvářejí scénografická prostředí, do kterých začleňují své sochy, objekty, videa nebo obrazy. Jejich díla se zaměřují na emocionální napětí a snaží se vytvořit prostor pro terapii. Zároveň se zabývají úzkostí současných lidí, kteří ztratili víru ve světlou budoucnost.
Inspirují se mýty, pohádkami a fantasy světem, zejména severskou mytologií, která vychází z přírody, síly živlů a propojení veškerého dění včetně soužití se zvířaty. Propojení reality s nadpřirozenými silami jim poskytuje myšlenkovou volnost a jejich tvorba odráží vliv různých subkultur. Pracují s materiály jako dřevo, textil a kov.
Marek Delong studoval videoart na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, zatímco Anna Slama absolvovala Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu a také stáže v Tallinu a Jeruzalémě.
Tato talentovaná dvojice byla oceněna Cenou Jindřicha Chalupeckého v roce 2020 a své práce pravidelně vystavuje u nás i v zahraničí, například v Paříži, New Yorku, Tallinu a Vídni.
*1991
Marie Lukačová je významnou multimediální umělkyní pracující s videoinstalací i kresbou. V jejím díle často nacházíme politický aktivismus a feminismus. Inspiruje se mytologií a rapovou hudbou. Lidské tělo prezentuje jako ekonomický potenciál a součást kapitalistického systému.
Zásadním dílem Marie Lukačové je video/rapový klip Moréna Rex (2019), který konfrontuje kapitalismus a feminismus a může být vnímán i jako experimentální dokumentární film. Na začátku roku 2023 vystavovala své práce s názvem Waste with Grace v galerii Berlinskej Model. Marie Lukačová vnímá kuchyni jako místo, které odhaluje mnoho nejen o jednotlivcích a rodinách, ale i o celých národech. Na výstavě se zaměřuje na otázky, kdo připravuje jídlo a kdo s ním plýtvá.
Absolvovala bakalářský program v ateliéru malířství 1 v Brně, přičemž část studia strávila i v Německu, následně pokračovala v ateliéru supermédií na UMPRUM v Praze. Umělecké rezidence strávila v Lublani, Vratislavi, Kišiněvě a na řeckém ostrově Nysyros. V roce 2019 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Je také spoluzakladatelkou kolektivu Čtvrtá vlna, který upozorňuje na téma sexismu na univerzitách a na nerovné postavení žen.
*1971
Pro práci umělce česko-argentinského původu Federica Díaze je typické využití těch nejmodernějších technologií, jako jsou nástroje strojového učení, robotizace či algoritmicky vygenerované umění. Do povědomí širší české veřejnosti se zapsal legendární zlatou kapkou LacrimAu, vystavenou v českém pavilonu na světové výstavě v Šanghaji v roce 2010, na jejíž vytvoření vláda odmítla zapůjčit zlato z České národní banky. Součástí této instalace byl snímač, který odečítal informace z hlavy každého pětistého návštěvníka pavilonu a na základě těchto údajů mu vytvořil parfém na míru.
Diáz je také autorem několika instalací olbřímích rozměrů, jako jsou čtrnáctitunová socha Subtile na břehu řeky Sacramento v Kalifornii či černá vlna Geometric Death Frequency-141 narážející do muzea MASS MoCA v americkém státě Massachusetts.
Vystudoval AVU pod vedením význačných umělců Karla Malicha, Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. Mezi lety 2008–2014 byl vedoucím ateliéru supermédií na UMPRUM v Praze, který spoluzaložil s Davidem Kořínkem.
*1970
Pavel Mrkus je audiovizuální umělec, jehož práce se pohybuje na pomezí spirituality a kyberprostoru. V uměleckých projektech se opírá o duchovní principy a usiluje o dematerializaci uměleckého díla. Propojuje tradiční prvky české kultury s východními duchovními vlivy. Přináší nejen způsob myšlení, ale také nové technologie z východu.
V roce 2017 pro Signal Festival vytvořil v prostorách pražského Klementina site-specific projekt Database. Jednalo se o videoinstalaci ve formě klasické lístkové databáze, která využila strukturu zdiva a propojila principy videomappingu a volného umění. V roce 2023 se stal hlavním kurátorem festivalu a ve svém koncepční návrhu pro nadcházející roky se zaměřil především na téma světla ve vztahu k osvícenství a kulturním proměnám spojeným s vědou, technologií a uměním.
Po absolvování ateliéru skla na VŠUP a ročním pobytu ve Velké Británii se zaměřil na studium religionistiky na ETF UK. Následně se stal vedoucím ateliéru Time-Based Media na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, kde od roku 2015 do letoška působil jako děkan. V roce 2003 se účastnil bienále v Benátkách.
*1985
Dominantním médiem v tvorbě Pavly Malinové se v posledních letech stala malba, v jejím uměleckém rejstříku jsme ale v minulosti mohli nalézt také kresbu, videoart či působení v hudební skupině Like She.
V autorčiných malbách najdeme poučenost antikou, kubismem i surrealismem. Umělkyně vytváří magické světy robustních figur, které hrají v jednotlivých námětech specifické role, ať už se jedná o hlavičky plavců vynořujících se v gestu kraula nad hladinu bazénu, jež odkazují ke zcela konkrétní činnosti, nebo o těla zasazená do neurčitých prostředí, jejichž význam v dané situaci si musíme imaginovat sami. Jak autorka sama říká, v umění ráda nachází humor, hravost a ironii.
Vystudovala malbu na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru Františka Kowolowského. V roce 2013 obdržela Cenu Rudolfa Schlattauera. V roce 2019 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.
*1963
Konceptuální umělkyně Milena Dopitová působí na české umělecké scéně od začátku devadesátých let dvacátého století a za tu dobu si získala renomé u nás i v zahraničí. Náročná témata spojená se životem, stárnutím a smrtí citlivě reflektuje s mimořádnou lehkostí, a to nezřídka i pomocí své vlastní rodinné historie. Pracuje s různými médii od videa přes fotografii až po kombinované instalace, její projekty ale nikdy neztrácejí osobitou poetiku a intimitu.
Vystudovala v ateliéru Milana Knížáka na AVU, kde je dnes sama vedoucí ateliéru intermediální tvorby. Mimo jiné je i nositelkou newyorské Ceny Pollock-Krasner Foundation.
*1987
David Krňanský je multimediální tvůrce a malíř. Původně se věnoval streetartu, ale postupem času své aktivity rozšířil do různých oblastí, včetně kresby, nových médií a instalací ve veřejném prostoru.
Ve svých geometrických obrazech se zabývá problematikou barvy a kompozice. Často vytváří rozsáhlé cykly maleb, přičemž každý cyklus se zaměřuje na řešení určitého malířského problému. Například cyklus s názvem Not Def (2017) se zaměřuje na principy abstrakce, kde se na obrazech objevují prázdné obdélníky. Tyto obdélníky symbolizují situace, které nastanou, když počítač nepodporuje daný font, a tím pádem nemůžeme efektivně komunikovat.
Studoval na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem v ateliéru performance pod vedením Jiřího Kovandy. Dále pokračoval studiem malby na UMPRUM pod vedením Jiřího Černického a Marka Meduny.
Se spolužáky Juliem Reichlem a Romanem Výborným (Namor Ynrobyv) založil uměleckou skupinu B. H. G. (Black Hole Generation), ve které využívají nástroje vizuální kultury kriticky reflektovat současný stav světa.
*1976
Konceptuální umělec Hynek Alt se ve své tvorbě zaměřuje na zkoumání média fotografie a vnímání fotografického obrazu. Často využívá nejrůznějších optických klamů a iluzí, díky nimž dochází ke znejistění pozorovatele, co přesně před sebou vidí, a pohrává si tak s významy zobrazeného.
V roce 2005 fotografoval cívku se svitkovým filmem Fujicolor NPH 400 a následně snímek vystavil pod názvem Exposed. Objektem zájmu hodným k prezentování se zde nově stal materiál, který obvykle stojí za pozadím fotografie. Hynek Alt tak vytváří hříčku, kdy znázorňujícího posune do role znázorněného a zároveň tím celý proces zacyklí, když se použité médium současně stává svým vlastním objektem zájmu.
Absolvoval katedru fotografie na FAMU a Visual Research Lab na State University of New York v New Paltz. Řadu let autor spolupracoval se svou tehdejší životní partnerkou Aleksandrou Vajd, se kterou mezi lety 2008 až 2016 vedl ateliér fotografie na UMPRUM v Praze. V současnosti je vedoucím ateliéru fotografie a nových médií na FAMU.
*1985
Jan Vytiska je hudebník a malíř s provokativním a originálním uměleckým projevem. Ve svých dílech propojuje folklor, mystiku, brutalitu a horor. Jeho práce je ovlivněna zejména regionem Valašska, konkrétně Rožnovem pod Radhoštěm a Valašským muzeem v přírodě, ale i filmovým světem. Tyto vlivy se promítají do jeho rozměrných pláten prostřednictvím prapodivných až bizarních postav zasazených do postapokalyptických krajin, které silně připomínají Beskydy.
Jeho práce za poslední tři roky shrnuje velkorysá výstava Rituál prokletých srdcí v Centru současného umění DOX.
Studoval na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru nových médií. Během studia byl nominován školou do mezinárodní soutěže absolventů výtvarných oborů Start Point. V roce 2011 získal cenu pro mladé umělce do 30 let na veletrhu Art Prague. O rok později se stal finalistou Ceny kritiky pro mladou malbu.
*1962
Jiří Petrbok je český malíř a bytostný figuralista, jehož malby jsou rozpoznatelné nestandardními prodlouženými formáty a originální estetikou. Celým jeho dílem se prolíná ironie a groteska, kdy se imaginativní výjevy prolínají s realitou. Jeho obrazy zobrazují prapodivné figurální scény, kde dochází k nereálným setkáním mezi postavami a různými předměty či rostlinami. Jelikož je Jiří Petrbok vegetariánem, v jeho obrazech se v posledních letech často objevuje zelenina.
Jeho práce má rovněž silný sociální podtext a odkazuje na různé společenské problémy. Nezřídka se v ní objevují i erotické motivy, postavy oblečené do latexu či znázornění různých pomůcek. Snad proto, že se sám autor v 90. letech živil jako prodavač v sexshopu.
Studoval na AVU, kde v současnosti vede ateliér kresby. Naposledy se široké veřejnosti představil v roce 2018 velkou výstavou v Národní galerii názvanou Hořící srdce. O dva roky později představil výstavu Život hrdiny v Galerii Václava Špály, která se zaměřovala na konflikt mezi rostlinami a lidmi.
*1982
Anežka Hošková pracuje s médiem malby, instalace, sochy, textilu, kresby nebo netradiční vitráže. V jejím díle nalezneme vliv okultismu, mysticismu a nadpřirozena. Inspiraci hledá na tajemných místech, jako jsou hřbitovy nebo kostely. V poslední době se intenzivně věnuje akvarelu, ale také vytváří vrstvené malby. Její práce se vyznačuje rozmanitými tóny a temnými barvami, často se v nich objevuje téma smrti, snové krajiny s tajemnými bytostmi a architekturou. Zároveň se zabývá smutkem z nevratných změn způsobených člověkem v přírodě.
Absolvovala obor intermédia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně pod vedením Václava Stratila. Letos připravila společnou výstavu s Annou Hulačovou s názvem Cesta je trnitá v Městském muzeu v Hořicích. Autorky spojuje vztah k přírodě, který byl inspirací vystavených děl.
*1995
Jakub Choma se postupem času přesunul od malby ke komplexnějším prostorovým realizacím, asamblážím, objektům a instalacím. Ve své tvorbě provádí až laboratorní experimenty s různými materiály, jako jsou korek, plexisklo nebo hliník. Estetika digitálního odpadu a koncept DIY (Do It Yourself) hrají v jeho díle významnou roli. Značný vliv na něj má také digitální vizuální kultura, včetně počítačových her.
Vystudoval malbu u Jiřího Černického a Michala Novotného na UMPRUM. V roce 2020 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 2022 byl součástí skupinové výstavy s názvem Květinová unie – Nenáhodná spojení v budově Rady EU, která vznikla v rámci předsednictví České republiky. Využil prostory sloužící jako čekárna a umístil tam svůj „meeting stone“ – virtuální monolitický objekt z jedné počítačové hry.
*1988
Viktorie Langer se často zabývá abstraktní velkoformátovou malbou, která se inspiruje uměleckými směry začátku 20. století, jako jsou artificialismus a poetismus. Momentálně se zaměřuje především na olejomalbu, přičemž si užívá práce s barvou a svobodu experimentovat. Snaží se vymanit z plochy obrazu a proniknout více do prostoru. Její malby jsou plné zářivých barev a symbolů. Pracuje ve vrstvách, jak obsahových, tak barevných.
V minulosti pracovala s technikou batiky, kterou používala na textiliích a později ji přenesla i do objektů, jako jsou matrace a gauče. Zajímá se i o ekologický dopad svých děl a maximalizuje využití materiálů.
Studovala malbu u Vladimíra Skrepla na AVU a absolvovala studijní stáže v Madridu a rezidence v Athénách a Rotterdamu. V roce 2017 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 2021 finalistkou slovenské Ceny Oskára Čepana.
Johana Pošová (*1988) a Barbora Fastrová (*1985)
Spolupráce Barbory Fastrové a Johany Pošové vznikla již v roce 2014 při příležitosti výstavy v galerii Berlínský model v Praze. Umělecká dvojice se ve své tvorbě věnuje zejména vztahu západní společnosti k přírodě a obráceně. Zkoumá, jak se tyto dva póly vzájemně prolínají a ovlivňují. Fascinují je ale i fenomény, jakými jsou různé pohanské rituály a magie. V díle přitom Pošovou s Fastrovou neomezuje jen jedno konkrétní médium, ale s každým projektem volí tu nejvhodnější metodu zpracování.
Obě umělkyně absolvovaly ateliér fotografie na UMPRUM v Praze i stáže v zahraničí. Johana Pošová v ateliéru fotografie ve Valencii a Barbora Fastrová v ateliéru sochařství v Limě. Od té doby dvojice vytvořila několik výstav v Čechách i v zahraničí a zúčastnila se společné rezidence.
*1987
Romana Drdová vytváří objekty, fotografie a instalace. Inspiraci čerpá ze světa vizuálního umění, módy, technologií a designu. Ve svých pracích často využívá materiály a předměty s lesklým povrchem. Motiv zrcadlení a zmnožení obrazu pro ni představuje reflexi světa, ve kterém žijeme. Kombinuje efekty průhlednosti a odrazu, pracuje se světlem jako hmotou.
Téma, které ji fascinuje již od dětství, je laboratoř. Přitahují ji vůně, laboratorní sklo a experimenty. Zajímá ji vztah mezi tělem a materiály, které ho obklopují, a zkoumá lidskou identitu a odcizení.
Absolvovala ateliér nových médií 1 na AVU a stáže v Soulu a německém Karlsruhe. V roce 2017 byla finalistkou prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého.
*1986
Lucie Svoboda Mičíková se zabývá malbou, kresbou a objektem. Ústředním tématem její tvorby je čas. Ve svých dílech vrství materiály a vytváří tak odkazy na usazeniny, které připomínají přírodní procesy, fyzikální jevy a pohledy do mikroskopu. Její tvorba zahrnuje koláže, skrumáže, asambláže a objekty, ve kterých kombinuje kresby, výstřižky z časopisů, fotografie a různé kousky papíru.
Zároveň se zajímá o architekturu a přenáší její prvky do svých kreseb a prostorových instalací. Architekturu vnímá jako místo, kde se shromažďují vzpomínky, zážitky a představy a kde zkoumá fungování lidské společnosti.
Studia zahájila v ateliéru intermédií a multimédií na VŠVU v Bratislavě a následně pokračovala v ateliéru K. O. V. u Evy Eisler na UMPRUM v Praze.
V roce 2016 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později se stala finalistkou Ceny Oskára Čepana. V roce 2021 pak byla společně s uměleckým „ne-kolektivem“ Björnsonova oceněna Cenou Jindřicha Chalupeckého.
*1989
Jakub Jansa ve své tvorbě kombinuje různá média od filmu přes instalace až po živé performance. Využívá přitom fikci, humor a prvky grotesky k vytváření výstavních prostředí, která vyprávějí příběhy o současných společenských problémech. Při výstavách Jansa pracuje s architekturou prostor jako s filmovými nebo televizními kulisami, kde se vyprávění postupně odvíjí prostřednictvím pečlivě promyšlené dramaturgie jednotlivých prvků - videí, objektů i živých akcí. Jeho výstavní série Club of Opportunities skrze hybridní postavu složenou z člověka a kořenové zeleniny celeru odkrývá problematiku hierarchie, třídních a kulturních vztahů. Nejnovější, osmá epizoda ze série vznikla pro výstavu Květinová unie, pořádanou Národní galerií Praha u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie 2022.
Studoval v ateliéru supermédií na UMPRUM v Praze a absolvoval stáže v Basileji a New Yorku. V roce 2021 byl oceněn prestižní Cenou Jindřicha Chalupeckého. Momentálně je společně s Julií Béna vedoucím ateliéru performance na Fakultě výtvarných umění na VUT v Brně.
*1979
Hoškova tvorba je multižánrová a zachovává si unikátní vizuální styl ovlivněný přebaly starých vinylových desek, punkovou a metalovou kulturou, pouličními graffiti i skateboardovými prkny.
Vystudovali v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na AVU. V roce 2011 získali mezinárodní ocenění Strabag Artaward a byli nominováni hned na několik dalších prestižních cen, jako jsou Sovereign European Art Prize, StartPoint a Cena Jindřicha Chalupeckého.
Jakub jsou součástí pražského kolektivu A. M. 180 propojujícího hudební a výtvarnou scénu či na uměleckém poli již legendárního festivalu alternativní hudby Creepy Teepe, ve kterém hudbu cíleně propojují s vizuálním uměním. Na AVU spoluvedou ateliér malba 3 (společně s Josefem Bolfem a Nik Timkovou).
*1988
Igor Hosnedl se specializuje na velkoformátové malby. Na jeho obrazech se objevují části těl a lidská gesta, často zpodobňuje bytosti bez hlav a orgánů, které nejsou jasně živé ani mrtvé, formují se nebo se rozpadají. Zachycuje nervová zakončení, roztřepená vlákna, stočené úponky a roztřepené konce. Charakteristická je i jeho technika: používá drcený pastel, který hněte s lepidlem a následně nanáší na plátno.
V jeho tvorbě se projevuje také fascinace tvarem a opakováním stále stejných motivů s cílem dosáhnout dokonalé kompozice. Tvoří série obrazů, které na sebe plynule navazují. Inspiraci nachází v psychoanalýze, podvědomí a hluboko zakořeněných archetypech. Své obrazy umisťuje do prostorů, které mohou připomínat dílnu, opravnu, ale také může jít o místo záhrobí nebo operační sál.
Studoval na AVU v ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy, stejně jako v ateliéru kresby Jitky Svobodové. V roce 2020 absolvoval rezidenční pobyt v Londýně. Letos mu sólovou výstavu s názvem Born in Blue Body uspořádala galerie Eigen + Art v Lipsku.
7. – 10. září 2023
10:00 – 19:00
Poslední vstup v 18:30
Vstup Zdarma
Návštěvní řád
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Zahajte den meditací ještě před otevřením výstavy. Richard Vrdlovec z Yoga Karlín věří, že meditace prohloubí a umocní sílu uměleckých děl. Vhodné i pro ty, kteří zatím nemají s meditací zkušenost. S sebou není nic potřeba, budou připraveny židle. |
---|---|
Délka | 45 min |
Cena | Doporučený dar po skončení meditace je 200 Kč dospělí, 100 Kč studenti a důchodci. |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Zahajte den meditací ještě před otevřením výstavy. Richard Vrdlovec z Yoga Karlín věří, že meditace prohloubí a umocní sílu uměleckých děl. Vhodné i pro ty, kteří zatím nemají s meditací zkušenost. S sebou není nic potřeba, budou připraveny židle. |
---|---|
Délka | 45 min |
Cena | Doporučený dar po skončení meditace je 200 Kč dospělí, 100 Kč studenti a důchodci. |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |
Popis | Skupinová prohlídka výstavy s odborným komentářem. |
---|---|
Sraz | Ve vnitrobloku Invalidovny, před vstupem do výstavy. |
Délka | 45 min |
Cena | Zdarma |
Popis | Osvobozujeme kreativitu prostřednictvím barev a volné kompozice. Hudba nám na této cestě pomůže. Workshop karlínské umělecké školky Malvína je určen pro děti od 2 let do 12 let. U nejmenších je nutný doprovod rodičů, v případě doprovodu stačí pouze jedna registrace. |
---|---|
Sraz | U hlavního vstupu do Invalidovny, v průjezdu před vstupem do dvora. |
Délka | 50 min |
Cena | 100 Kč / dítě, hradí se v hotovosti lektorovi |